Rekapitulace akce "zajištěné lezení" v Jizerských horách

Historie turistických přechodů hor pořádaných odborem

Přerov – Předmostí, aneb jak to vlastně začalo a dál pokračovalo …..

Jelikož se začínají klást otázky, jak vlastně začal cyklus přechodů, které náš odbor KČT organizuje a jak je známo s přibývajícím věkem to bude horší a horší, je záhodno zavzpomínat, provětrat osobní archivy, kdy a jak to všechno začalo a alespoň výčtem faktografických údajů a statistických dat zrekapitulovat tuto "historii" našich přechodů.

Na počátku bylo slovo a to slovo …. je známý začátek biblického citátu. V našem případě tímto slovem byla otázka Mirona Chmelaře, proč v létě 1996 nepřejít hřeben Nízkých Tater. Miron si chtěl touto akcí zopakovat to, co před lety již absolvoval, ostatním chtěl ukázat něco pro ně nového, čímž přechod jako takový určitě je. Nejen to, že se jde "na těžko", ale hlavně v tom, jak se člověk za ten den dostává dál a dál, každý den se vstřebávají jiné výhledy do kraje, obzvlášť, jde-li se po hřebeni. Každý den je jiný východ slunka, každý den slunce zapadá za jiné obzory. Jak taky jinak, když se za uvedený týden člověk přesune o víc než 100 kilometrů dál …….

Vzpomínaný ročník jsme absolvovali sice "na těžko", ale každý den jsme došli k "horárni" tak brzy, že jsme se v nich mohli ubytovat, takže jsme za celý týden nemuseli stavět stany. Spali jsme sice na karimatkách ve vlastních spacích pytlích a některé dny jsme byli zcela závislí na zásobách stravy, kterou jsme nesli s sebou, ale vědomí, že kdybychom kombinací charakteru zvoleného pohoří a rozmístěním civilizačních prvků (chat, osad nebo komunikací) by se mohla nutně nesená "zátěž" značně zredukovat. Tak, aby takovéto přechody s námi mohli absolvovat i kamarádi, kteří si přechodů "na těžko" užili ve svém turistickém "mládí", to znamená v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a nyní vyžadují a vyhledávají již jen turistiku méně náročnou.

Při druhém přechodu, kdy jsme absolvovali "na lehko" Vysoké Tatry, jsme si tento náš záměr odzkoušeli a ujistili se, že když se chce, dá se takováto organizačně značně náročná akce zajistit i ve vysokohorském prostředí, kde konec jednoho dne a zejména začátek nového dne je jedním z nejkrásnějších zážitků, kterých lze na horách zažít (a kvůli nim i zemřít…).

V následujících letech jsme tedy začali mapovat Československé hory, kopce, ale hlavně horské hřebeny.

Od 20. ročníku se začal charakter akce měnit. Tak, jak dlouholetí účastníci stárnou, tak se začal se snižovat počet nachozených kilometrů, ale i počet míst noclehů. Už se nejedná o přechod, to je putování z místa A do místa B, ráno pak z místa B do místa C, a tak dále, ale po příjezdu do místa zhruba uprostřed pohoří, či turistické oblasti se pak na jednotlivé trasy odjíždí různými přesunovými prostředky. Autobusem, vlakem nebo osobními auty účastníků. Navíc pro to, aby se akce mohli účastnit i "méně pohybliví" kamarádi, tak přibyli účastníci, kteří své trasy absolvuji na kolech, příp.na elektrokolech. Díky tomu se počet účastníků stabilizoval na počtu kolem dvaceti s tím, že při večerních posezeních se dohání kontakty s těmi osobami, které přes den absolvovaly odlišnou trasu.

Toť úvodem a nyní bude následovat slíbená rekapitulace akcí, která začne přechodem Nízkých Tater a (ne)skončí přechodem Hornosázavské pahorkatiny.

Historie vzniku akce "prodloužený víkend" v Alpách a Vysokých Tatrách, 

pořádaných KČT, odborem Přerov - Předmostí

Kořeny této oblíbené akce vysokohorských turistů sahají do posledních let minulého století, kdy po přípravě a realizaci z mého pohledu úspěšné akce, kterou byly Dolomity 1995, následovalo období, kdy se začalo přemýšlet, co zorganizovat následující rok.

Vzhledem k tomu, že při pravidelných čtvrtletních zasedáních, či sešlostech členů odboru bylo sice vždy řečeno, kam by se dala uskutečnit hlavní zahraniční akce roku, ale tak, jak to začalo, tak to také skončilo. Co se večer u piva řeklo, na to se ráno zapomnělo. Nápadů bylo za ty roky mnoho, ale nikdo na vyřčené nápady nenavázal a nikdo nic nezorganizoval. Nikdo se dál nikoho nezeptal, má-li o navrženou akci zájem, jaký termín by mu vyhovoval, s kolika osobami je třeba uvažovat pro akci předem definované náročnosti, kdo a co pro náročnou akci udělá, připraví a zajistí.

Zvrat nastal až v okamžiku, kdy byl vyškolen na vedoucího VHT Libor Holub a kdy jsem dostal nápad, svěřit perspektivnímu a doslova "nažhavenému" novému metodickému pracovníkovi přípravu a organizaci nějaké akce charakteru VHT. V tom okamžiku jsem si vzpomněl na akci, o které se mnohokrát hovořilo, ale pouze na teoretické úrovni, tedy o desetidenním zájezdu do Dolomit nebo do Alp.

Abych mladého vedoucího VHT neodradil vícedenním zájezdem "velkým" autobusem, tedy pro více lidí, navíc lidí, které ani nezná, padlo rozhodnutí nastartovat jeho kariéru akcí trvající jeden prodloužený víkend s dopravou osobními auty, a to do bližších ferátových lokalit rakouských Alp.

Že se to podařilo, o tom svědčí následující výčet jednotlivých ročníků.

Po získání kvalifikace Instruktor VhT II. stupně a tím i oprávnění pro pohyb ve Vysokých Tatrách mimo značené trasy dvou členů odboru tato akce probíhá v nám do té doby uzavřených oblastech Vysokých Tater.

Historie vzniku akce "podzimní Vysoké Tatry", pořádané KČT, odborem Přerov – Předmostí

Tato akce vznikla v roce 1979. Pravděpodobným impulzem byl fakt, že závod Montáže Přerovských strojíren vlastnil obytné přívěsy, které přes letní dovolenou umisťoval do prostoru Eurokempu v Tatranské Lomnici. Někoho z členů odboru tehdy napadlo, že by se dalo využít období, před jejich odvozem zpět do Přerova pro levné přespání, aby se mohlo absolvovat několik náročných túr ve Vysokých Tatrách.

Tak se tedy začalo jezdit do Vysokých Tater koncem září nejprve do přívěsů, později do bungalovů v Eurokempu. Jakmile nebyly plně obsazené a platula se i neobsazená lůžka, přemístili se účastníci do tamního hotelu. Za uspořenou částku za pobyt 1 účastníka se ušetřiko na ½ litru RUMu. Později se zjistilo, že Eurokemp je zbytečně daleko od centra a začalo se shánět ubytování v centru Tatranské Lomnice. Účastníci tak byli ubytováni v rekreačním zařízení Odborár v Tatr.Lomnici, později v Hutníku v Tatranských Matliaroch, TASR ve Starém Smokovci, v hotelu Uran a v zotavovně Morava v Tatr.Lomnici. Poslední roky našli účastníci akce solidní podmínky v penzionu ZORA v Tatranské Lomnici.

Odtud účastníci vyrážejí na jednotlivé túry na různé světové strany s ohledem na aktuální počasí končícího babího léta, krásného podzimu anebo počínající zimy se všemi jejími projevy (sníh, námraza apod.). Dobrý turista ví, že se nedá mluvit o špatném počasí, ale pouze o špatně oblečeném turistovi!

I charakter akce se postupně vyvíjel. Z počátku, když byli účastníci mladší, mohli podnikat v tomto termínu delší a náročnější tady. Jak stárneme, čas potřebný na túry se prodlužuje, trasy se tedy musí zkracovat. Ale to je život, s tím se musíme vyrovnat.

Tuto akci dlouhé roky (1979-2008) organizoval Ing.Zbyněk Pospíšil. Po něm převzal pomyslnou štafetu na dva roky Oldřich Frydecký (2011-2012) a od roku 2013 ji organizuje Ing.Jindřich Urban.

Vzhledem k tomu, že účastníci této nejdéle trvající akci odboru jsou starší osoby a přestávají si pamatovat, na kterém kopci byli předloni, ve kterém roce přes noc zapadla sněhem cesta z Hrebienka na Sliezský dom a podobně, vznikl nápad, vypracovat tuto rekapitulaci akcí. Alespoň těch, na které si současní účastníci vzpomenou.

Dny vysokohorské turistiky v Jizerských horách